.....Vždycky jsem se zajímal o ženy dost intenzivně a tato moje posedlost přerůstala v poslední době až v mánii. Pomalu jsem se nedokázal dívat na ženu, aniž bych nezačal spřádat plány, jak jí dostat. Většinou jsem se i seznamoval podle tohoto dosti jednoduchého schematu: Dívku jsem libovolně oslovil a jestliže projevila aspoň nepatrný zájem, hned jsem se pochvalně vyjádřil o její kráse. Když v tuto chvíli zareagovala, bylo  již napůl vyhráno, protože jenom málokterou ženu nechá tato poznámka úplně netečnou. Obvykle se trochu zavrtí, někdy zčervená a pak se všemožně snaží rozmluvit, že nemám pravdu, že jí konkrétně chybí A, B nebo C, a cože se jí na obličeji či postavě konkrétně nezdá. A přitom již ve skrytu duše čeká, že přesně to jí budu vymlouvat a naopak jí začnu ještě více lichotit a přesvědčovat o opaku. A v tuto chvíli již není vůbec daleko pozvat ji /takto chycenou a načatou/ třeba někam na večeři a odtud pak na víno rovnou do mojí garsoniéry! Muži, kteří vyhledávají ženy a rádi se s nimi seznamují, mi jistě potvrdí, že s touto triviální taktikou se dají dělat zázraky. Každá žena vlastně chce, aby se jí takto lhalo a vyznávala láska, na kterou čeká!

Při realizaci tohoto způsobu života jsem se se obvykle nesetkával s výraznějšími problémy a postupoval jsem vždy sebejistě až ke svému konečnému cíli. Myslím, že tyto úspěchy u žen jsem tak slavil především díky mé výřečnosti a jisté dávce drzosti, s kterým mi z úst vycházely i ty nejitimnější promluvy. Často jsem se přistihl, že se mi k nim jako barevný odstín přimíchává také troška vulgárnosti a obscénnosti, které jsou od některých žen žádány. Tohle byly mé nejhlavnější přednosti, protože fyzickou krásou jsem nikdy moc neoplýval. Nevím proč tomu tak bylo, ale můj obličej vždy vykazoval typické znaky primitivismu - dawnovské oči, negerský nos a jako řiť vyšpulené pysky s permanentními opary. Jako somatotyp jsem se blížil spíše pikniku než normasteniku, ale tuto nevábnou visáž jsem vždy halil do těch nejpřepychovějších svršků. Svojí image jsem také korunoval těmi nejvybranějšími způsoby chování. Měly vždy velký úspěch. Polibek ruky, jemné pohlazení ve vlasech, květiny a takové ty drobnosti jako dávání přednosti a podržení dveří, přisunutí židle,  se nikdy neminuly účinkem. A na mém stařičkém rozvrzaném gauči, který nebylo téměř nutno skládat, se vystřídala pěkná řádka milenek, dobrých i těch, o kterých jsem věděl, že to již  s nimi nikdy nebudu opakovat. Byly to ženy rozmanité - paničky i děvčátka, vášnivé, zralé i nesmělé a na každou se muselo jít trošku jinak, což mě vždycky bavilo. Někdy jsem musel také improvizovat a využívat situace, vymýšlet novou strategii po dílčích zklamáních. Nakonec však většinou seznamování skončilo vždy stejně - fyzickým sblížením.

Byl to zkrátka můj koníček a Eros měl ve mě pojence na život a na smrt. Často se mi dokonce stávalo, že ze zaměstnání - nudné služby v kanceláři - jsem odcházel dříve a pak jsem se jako v horečkách toulal ulicemi a říkal si:" Tak kdy se již konečně objeví?". Bylo to jako delirum, drogová závislost, tonikum celého života a jednoho dne - je tomu asi tak rok - to náhle skončilo!!!

Nevím vůbec proč, když jako muž jsem nikdy nezklamal, ale jednou po stejném šablonovitém seznámení  s dívkou, která měla mahagonové mikádo a modré oči /její podobu si budu pamatovat do své smrti!/ jsem prostě eroticky zklamal. Napsáno cynicky vědecky - nedostavila se erekce! A veškerý můj svět postihl stejný osud jako ostrov Krakatoa v roce 1883, vše zničeno, smeteno, rozmetáno.. Naráz jsem ztratil smysl svého života. Pokoušel jsem se v tom pokračovat, ale v určitém stupni seznamování mi postihla nezvladatelná skepse, která mou veškerou snahu definitivně ukončila. Uvědomil jsem si, že všechno hezké zmizelo někde v nedohlednu za obzorem! Rozhodl jsem tedy léčit.

První pokus byl čistě vědecký. Jsem ve své podstatě člověk racionálně založený, na pověry nevěřím a  báchorkám o magii se směji - navštívil jsem sexuologa. První můj dojem z  něj byl, že je to člověk, který by se měl léčit spíš sám , než takto na někoho působit.  A svůj názor jsem v průběhu našeho sezení nejenže nezměnil, ale ještě ho zvýraznil.  Kulatý obličej obstoupený rezavými štětinami, o kterých se nedalo určit, zda jsou to vlasy nebou vousy/hranice mezi nimi totiž neexistovala a obojí bylo stejně řídké/, v potměšilých očích strach a v jednom dokonce tik! A což teprve, když doktor promluvil! Sexuolog byl prostě mužem na svém místě, bláznem,  který léčí soucítěním - pacient  při pohledu na něho usoudí, že  asi s tou svojí nemocí na tom není tak špatně, léčí-li ho takový případ / který pořádnou ženu snad nikdy ani nepoznal/. A  než-li se nechat takto léčit, vyléčí se raději sám. Doktor mi podal téměř vědeckou přednášku, že je to dnes docela běžný jev, u muže, který delší čas koituje s jednou partnerkou /lež!/, pletl si mně s auditoriem, oslovoval mě vážení přítomní, citoval Freuda a Junga, příklady dokazoval běžnost mého stavu a závěrem dodal, že se mám snažit potlačit svá  nesplnitelná sexuální přání /další lež/ a jíst kyselé okurky, patizon a karotku /nesmysly!/ a vystříhat se alkoholu /nikdy!/. Při rozloučení mi podal svojí vlhkou dlaň a dodal:" Nestrachovat se, erekce se dostaví!" Poděkoval jsem, ale myslel jsem si své. Vysledek této terapie byl - zajímal-li jsem se o do té doby o ženy aspoň sporadicky, nyní jsem je začal míjet, aniž bych na ně pohlédl. Přestal jsem čemukoliv věřit a  úplně jsem zanevřel na doktory. Stal jsem se nihilistou a můj život plynul nevábně bez jakýchkoli výraznějších událostí.

Až jsem se jednoho dne objevil v hospodě, myslím , že se jmenovala U dobrého moku. Sedl jsem si k prvnímu stolu a pozoroval čilý hospodský ruch... S radostí jsem uvítal, že u výčepu není žádná žena, ty totiž ve mně začaly probouzet melancholii.. Poručil jsem si kafe s rumem. U vedlejšího stolu právě jeden chlap, co vypadal jako kolotočář, neurčitého polocikánského původu, vykládal karty a počínal si při tom tak přesvědčivě, že za chvilku byla u jeho stolu soustředěna početná společnost a jestliže ne, aspoň po očku sledovala, co se tam děje. Říkal bizarní příběhy, které četl z postavení karet. Podaly v nich slova jako blondýna, vážná nemoc nebo smrt, velká láska, vojna, uniforma nebo civilní uniforma, dítě a manželství, tedy štěstí, doplňoval je rozmáchlými ochotnickými gesty a poznámky například: "To víte, to jsou karty, ty nelžou!" a objekt, který si nechával hádat z karet obvykle říkal:" To by odpovídalo nebo To je pravda!"

Nedalo mi to a po nějaké době jsem si také přisedl a ani vlastně nevím proč- dal jsem si také hádat z karet. Zřejmě jsem k němu cítil větší důvěru než k doktorovi - sexuologovi. "Nejdřív, si vašnosti, karty zamíchaj!" začal svou produkci:" To je velmi důležité, protože - jak známo - každej lidskej organismus míchá karty jinak a od toho se také odvíjí osud!" Když jsem tedy karty zamíchal, rozložil je do tří rovin a říkal při tom záhadně: "Rovina hlavy, těla a nohou tu a co vidíte?, ukázal na karty:"Hlava a nohy by celkem ušly, ale tady v těle to trochu skřípe!" "To by odpovídalo!", nadšeně jsem vykřikl, protože mě ta hra zaujala: "Jenom pokračujte!", pobízel jsem ho. Kartář tedy vyložil karty znova, některé ubral a vznikl tak obrazec podobný kruhu a říkal: "Vidíte, kolem vás jsou hned dvě ženy, pán má asi veliký úspěch u žen, že ano??" Ale tady, co to vidím - Zubatá, to znamená smrt, ale neděste se hned nejhoršího, nebo jenom chorobu, která ovlivňuje kvalitu života, ano, ano, vidíte, tady se na vás směje pošťák, který vám nese zprávu a jasně - liška symbol chytrosti, budete chytrý a zajdeš k doktoru, tady je jeptiška, ale pro vás spíše kněz, nebo léčitel, který vás vyléčí a zkusil bych bych si i trošku , když vašnosta dovolí, zavěštit, bude mít jméno Novotný nebo Nováček a ten vám pomůže, trochu paradoxně ovšem nečekaně, ano tady vidím dítě a tak to končí šťastně, šťastně... ", skončil svou věštbu. "Děkuji vám, je to přesně tak, nebo vlastně - kéž by to tak bylo", řekl jsem mu a s vděčností mu vtiskl požadovaných padesátikorunu, obvyklou taxu za karetní výklad.

Tak jsem zaplatil a odešel hledat muže jménem Nováček nebo Novotného, jeptišku nebo lišku, vím já co? Nevím, ale rozhodně jsem těm kartám věřil a dodal mi i trochu optimismu do mého povadlého organismu. Moje choroba se však přesto nelepšila, ráno jsem vždy vstával a poplácával noční košili, tam, kde jsem vždy každé ráno cítil známý tlak. Nic se však nezlepšilo, můj přítel vypadal jako v posledním tažení s nezájmem o cokoli erotického.

Jednou jsem se o tom všem i dokázal svěřil i kolegovi Rudovi. Obvykle totiž využívám každé příležitosti k rozhovorům na pracovišti - v tomto směru je můj názor na debaty v práci veskrze pozitivní. Rozhodně se totiž nic nepřihodí, když si s kolegy na chvilku popovídám a plnění pracovních povinností zatím počká. Pro zaměstnance mají tyto debaty veskrze pozitivní význam ze dvou důvodů, zaprvé se diskutující při nich dozví spoustu zajímavých informací, které obohatí jejich osobní i profesionální život a zadruhé při nich i samotná pracovní doba rychleji uteče! Oproti jistým zástupcům workoholiků, manažerů, podnikatelů či různých dealerů čehosi komusi, kteří si výkonem svým pracovních povinností kompenzují své psychické újmy a syndromy, zastávám totiž přesvědčení, že samotná práce ještě netvoří samotný smysl života - slouží pouze k zajištění zdrojů k pokrytí nutných materiálních potřeb jedince. Ale k věci - rád si tedy na pracovišti popovídám, tím spíše s člověkem tak zajímavým jako je můj kolega Ruda! Člověk, který dovede zasvěceně hovořit o něčem tak zajímavým jako je aura, s ní spojené energii, elektromagnetickém poli, o tom, že i nemoci vznikají vlastně z oslabení energie či původu psychosomatického - takovýto vypravěč jako on posluchače dovede přesvědčivě vtáhnout do svého povídání a nedělá mu pak ani problém svěřit se s něčím tak intimním a choulostivým jako je pro muže ztráta potence. Říkal, že měl kdysi podobné problémy s erekcí, ale dostal typ na nějakého psychotronika, který prý mu řekl, že jeho impotence vznikla, protože s oblibou nosil dederonovou košili:" Hodil jsem to svinstvo o kandelábru a netrvalo to dlouho a postavil se mi! Myslím, že bys tam měl zajít, bydlí o ulici dál než já, jmenuje se Novotný!!", řekl mi a mě polil radostný pot. "Novotný, opravdu je to Novotný?!" zakřičel jsem, protože jsem kartáři jeho výklad věřil. "Novotný!", jo myslim, že Novotný!", dodal s překvapením:" A co je jako na tom jméně tak zvláštního? Ty ho znáš?"

"Ne to ne, ale docela to má pro mně význam!", a nechal jsem ho pak i s jeho údivem v jeho kanceláři.

Psychotronik Novotný byl na první pohled ničím vyjímečný mladý muž. Působil však sebevědomým dojmem a jeho hluboký hlas měl na mě uklidńující až konejšivý vliv. Sotva se postavil přede mně a rukou začal přejíždět kolem různých částí mého těla a říkal: " Tady jste měl vymknutý kotník!" nebo "Že vy jste měl něco s ledvinami!", pochopil jsem, že jsem na správné adrese!! Vždycky jsem pak cítil silné teplo v místě, které se stalo předmětem jeho zájmu a na které soustředil svůj pohled. "AÁáá, tady máme ryze mužské potíže, zeptal a horlivě přikyvoval a zároveň jsem byl opět pozměnit svoje ná: jestliže můj odmítavý názor na magii a a šarlatánství byl tenkrát při výkladu karet mírně narušen, nyní už jsem musel svůj pohled na tyto vědy zcela přehodnotit! "Takže!", uzavřel léčitel svojí prohlídku:"Budete na vyčištění pít kopřivový čaj /budu!/, nebudete po určitou dobu jíst řízky a hranolky a ostatní potraviny připravené na přepáleném tuku /nebudu!/, musíte také výrazně omezit konzumaci alkoholu /Ano! - pil jsem totiž v tu dobu dost!/. A až přijdete domů, pořádně si prohlédněte postel, určitě tam je nějaká věc, která vám výrazně narušuje elektromagnetickou zónu. Je to výrazně záporně nabito a dočistaebíjí! Va váš stav se rychle zlepší! Ale prosím vás, nechte toho, peníze už jste přece platil předem!", odstrkával moji ruku, která se mu pokoušela vsunout balíček bankovek a když odmítl, tak spoň vděčn+ě mačkala jeho blahodárnou ruku. Tak jsem konečně nechal svých vděčných projevů díků, poděkoval a spěchal domů, podívat se, jaký čert to v mé posteli straší!

Nedočkavě jsem odemkl a jako dítě běží k vánočnímu stromku s pro své dárky, podobně jsem spěchal ke svému gauči! Převracel jsem matrace a byl překvapen,co všechno jsem tam nalezl: své oblíbené hodinky, které jsem marně hledal několik let, tenisový míček, starý seschlý ohryzek a ještě - hanba vyprávět- horší věci a jako poslední jsem nalezl černé dámské prádelko s nápisem SUNDAY: "A mám to!", křičel jsem vítězoslavně: "To musí bejt vono!" neříkal snad Novotný, že ta věc musí bejt záporně nabitá?", přemýšlel jsem: To mi tam určitě bylo nastrčeno schválně!", ale ať jsem si lámal hlavu, jak jsem chtěl, nepřišel jsem na to, která z nich by se mi mohla pomstít takovýmto zvlášť ošklivým způsobem!

Nyní jsem již tedy zase zdráv, zase vzpomínám na svůj starý způsob života, ale současně tu svojí chuť navázat na úspěchy u žen, otřepat pár svých starých naučených frází a vyrazit do ulic za dalším erotickým dobrodružstvím, se snažím tlumit. Už se nechci chovat tak živočišně, hra s ženami zvaná seznamování, koketování a pozdější požitek ze vzplanutí mě sice stále přitahuje, ale již ne takovým patologickým způsobem jako kdysi. Do mojí mysli se naléhavě vkrádá nové poznání - pochybnost o správnosti svého bývalého způsobu života, dokonce přemýšlím o tom, že ta nehoda snad měla i jakýsi hlubší smysl - nebylo to snad varování, znamení osudu, abych brzdil? Nechoval jsem se snad k ženám přehnaně sebevědomě, s přehlížením a materialisticky s jasným cílem získat od nich pouze chvilkové potěšení, nemohl jsem na této cestě za libidem některé i uškodit? Nebyl jsem snad tímto krutým způsobem zhora potrestán za svojí pýchu, nadutost a samolibost? Určitě ano!

Teď po určité době od té události si už nemyslím, že by mohla tak nepodstatná věc jako dámské spodní prádlo tak negativně ovlivnit můj tělesný stav, ale v každém případě tím, že jsem označil předmět, který za můj stav může a dámské prádlo pak ,na zahradě obřadně spálil /mumlaje při tom magické zaříkávací formule/, cítil jsem pak i určité očištění těla a mysli, které se pak zřejmě blahodárně projevilo i na zlepšení stavu tohoto mého důležitého orgánu! Do budoucnosti již hledím s větším optimismem!